|
|
Lidové písně z hlediska tematického
KOLÁŘOVÁ, Kateřina
Cílem této bakalářské práce je poskytnout podrobný přehled o tématech vyskytujících se v českých lidových písních včetně četnosti jejich výskytu. Východisko pro formulování poznatků tvoří analýza, jíž byly podrobeny písně obsažené v Jindřichově přepracovaném vydání sbírky Nápěvy písní národních v Čechách, za kterou stál básník Karel Jaromír Erben a skladatel J. P. Michael Martinovský. Praktické části předchází část teoretická, v níž jsou formulovány základní poznatky k problematice lidové kultury, podrobněji pak k lidové písni.
|
|
| |
|
| |
|
|
Uplatňování folklórních textů ve výuce ruského jazyka
Holečková, Andrea
Práce se zabývá způsoby využití folklórních textů v učebnicích ruského jazyka, přičemž vybrané učebnice Raduga Plus, Pojechali, Raduga po-novomu, Snova Klass a Tvoj šans byly podrobeny analýze. První část práce je věnována shrnutí teoretických poznatků v oblasti folklóru, vztahu jazyka a kultury a slovesnosti, vycházejících z odborné literatury. Teoretická část charakterizuje pojem folklór jakožto část vědní disciplíny zvané folkloristika, který je dále rozveden a představen ve vztahu k jazyku, kultuře a slovesnosti. Praktická část přináší výsledky analýzy učebních souborů, jejíž cílem bylo zjistit způsoby uplatňování folklórních textů. KLÍČOVÁ SLOVA folklór, jazyk, kultura, písně, slovesnost, ruský jazyk, výuka ruského jazyka
|
|
|
Uplatňování folklórních textů ve výuce ruského jazyka
Holečková, Andrea ; Rozboudová, Lenka (vedoucí práce) ; Vasilyeva, Elena (oponent)
Práce se zabývá způsoby využití folklórních textů v učebnicích ruského jazyka, přičemž vybrané učebnice Raduga Plus, Pojechali, Raduga po-novomu, Snova Klass a Tvoj šans byly podrobeny analýze. První část práce je věnována shrnutí teoretických poznatků v oblasti folklóru, vztahu jazyka a kultury a slovesnosti, vycházejících z odborné literatury. Teoretická část charakterizuje pojem folklór jakožto část vědní disciplíny zvané folkloristika, který je dále rozveden a představen ve vztahu k jazyku, kultuře a slovesnosti. Praktická část přináší výsledky analýzy učebních souborů, jejíž cílem bylo zjistit způsoby uplatňování folklórních textů. KLÍČOVÁ SLOVA folklór, jazyk, kultura, písně, slovesnost, ruský jazyk, výuka ruského jazyka
|
|
|
„Jak milo bylo v sednici, když se smrklo!“ Černá hodinka a její reflexe v české literatuře 19. století
Piorecká, Kateřina
Černou hodinkou se v 19. století rozumělo přestávku v práci při západu slunce před tím, než se vyplatí rozsvítit, přeneseně se pak stalo obecným pojmenováním doby stmívání a po setmění, kdy se lidé sesednou a vyprávějí. Tento fenomén byl původně vázán na zimní sezónní práce, především přástky. Světelné podmínky dovolily přežívání orální tradice, jež v průběhu 19. století zajímala folkloristy i etnografy. V postupující proměně tradičních struktur v občanskou společnost se společně s industrializací, jež převálcovala nejen tradici přástek a draček, ale zpřetrhala cyklický čas a položila důraz na linearitu veškerého dění, je třeba sledovat i proces literalizace. Čeští spisovatelé orální útvar pověsti, pohádky či humorky vtiskli do prestižních literárních žánrů, jakými byly balada, idyla, selanka či mravoučná povídka. Na příkladu krátkých próz Boženy Němcové a její Babičky příspěvek dokládá, že jejím spisovatelským úsilím bylo orálně tradované texty pozdvihnout prostřednictvím prestižních žánrů do literárního kánonu.
|
|
| |
|
|
Opera dei pupi
Jarošková, Karolína ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Sieglová, Tereza (oponent)
Cílem této diplomové práce je představit čtenáři lidové loutkové divadlo opera dei pupi, které se rozvinulo zejména na Sicílii ve druhé polovině 19. století. V úvodní části popíšu literární vlivy, které živily tuto tradici, ze které pak loutkáři čerpali látku pro svůj repertoár, kterým byly v první řadě příběhy o francouzském králi Karlu Velikém a jeho rytířích, tzv. paladinech. Zmapuji způsob zpracování této látky pro potřeby opery dei pupi a způsob, jakým byla propojena s orální tradicí. Dále představím vedlejší repertoár tohoto divadla, kterým byly například frašky. V následující kapitole se zaměřím spíše na formální stránku opery dei pupi, která zahrnuje osobnost loutkáře, jeho činnost, strukturu samotného divadla, charakteristiku loutek a jejich ovládání. V této části rovněž popíšu specifický koncept každodenních představení na pokračování, a jak v praxi tato představení probíhala. V analytické části se zaměřím na proces uvedení děje na scénu, který zahrnuje jak improvizaci, tak i pevně daná pravidla. Stěžejním tématem této části je pak tzv. copione, což jsou loutkářovy vlastnoručně psané poznámky, o které se opíral při uvedení představení. Tato část bude obsahovat četné úryvky jak z copione, tak z odehraného představení, a na jejich základě bude mít čtenář možnost porozumět funkci copione v rámci...
|
host ::
RSS.